Ke stému výročí Dobrovanu byla vydána publikace s proslovem od dobrovického kronikáře Eduarda Svárovského. Tento dokument je zde uveden v nezměněné podobě (kromě překlepů)
1863-1864
Z městského i spolkového archivu se dovídáme, že Dobrovan existoval již v roce 1863. Nejstarší dokumentací je přípis tehdejšího okresního úřadu v Ml. Boleslavi ze dne 13. května 1863 adresovaný představenstvu města Dobrovice:
Zprávou ze dne 26. ledna a 16. dubna t. r. č. 6 a 69 předložená osnova stanov zpěváckého spolku tamějšího, vysokému c. k. místodržitelství se jen tenkráte předložiti a vůbec o tuto žádost jednati se může, když kolkovaná žádost podnikatelů tohoto spolku předložena bude. Též osnova stanov podrobena jest kolku co příloha.
Nová žádost byla předložena 16. října 1863, ale vlastní její vyřízení trvalo do 4. srpna 1865, kdy stanovy spolku stvrzuje pod číslem jednacím 42433 c. k. místodržitelství v Praze.
Zpívaly se sbory „Červená voda“ od E. Chvály, „Společná“ od Bendla a „Česká muzika“ od J. Lva. Čistý výnos věnoval spolek na zařízení dětské opatrovny v Dobrovici.
Zpěv v této době organizoval a řídil dobrovický učitel Josef Rob. Ve své zprávě píše:
Při zpěvním cvičení 8. září t. r. usneseno bylo, aby každý oud padesát krejcarů složil na zapravení koupených a na objednávku nových hudebnin.
Vydání za koupené hudebniny jest:
- Za 6 sešitů „Záboj“ 3/60
- Za zpěv „Naprej“ /40
- Na kolek k žádosti za potvrzení stanov /50
- Za 2 kolky na osnovu stanov /30
- Dohromady . . . 4/80
Ve škole dobrovické 12. září 1863 Josef Rob učitel zpěvu.
1865
Na první ustavující schůzi dne 20. srpna 1865, které se zúčastnilo 23 členů: Josef Rob, Václav Vlach, Josef Hýbler, Václav Klíma, Josef Martínek, Jan Moc, Josef Čumpelík, Václav Mrázek, Josef Fiala, Josef Schneberg, Jan Sládeček, Antonín Vinš, Emanuel Barcal, Jan Vinš, Josef Vinš, Adolf Antoš, František Jonáš, Ondřej Růžička, Jan Jahoda, Václav Poláček, Václav Brychta, František Truksa (jeden podpis je nečitelný), byl zvolen předsedou a zároveň i sbormistrem Josef Rob, jednatelem Josef Hýbler.
První bod všemi přijatých stanov spolku obsahuje jméno a účel spolku:
Spolek zpěvácký v Dobrovici nese název „Dobrovan“ a má za účel zpěv vůbec, zvláště pak ale čtverozpěv a z toho se tvořící zpěv sborový společným cvičením vzdělávati a zdokonalovati a výsledek časem veřejným vystoupením osvědčiti.
Svou činnost zahájil Dobrovan koncertem, na kterém kromě sborového zpěvu bylo předneseno i několik sólových skladeb klavírních a houslových. Téhož roku se Dobrovan ještě zúčastnil slavností v Dolním Bousově, na kterých spoluúčinkovala koncertní pěvkyně Otýlie Sklenářová-Malá.
1866
Druhý rok činnosti Dobrovana spadá do období prusko-rakouské války. Po celý rok žila Dobrovice v těžkých poměrech. V únoru 1866 byl pořádán ples, jehož čistý výtěžek 18 zl. 71 kr. poslal Dobrovan Národnímu divadlu.
1867
Při uvítání biskupa zpíval Dobrovan kromě jiných sborů také Javůrkův sbor „Morava“.
1868
Na slavnost položení základního kamene k Národnímu divadlu 16. května 1868 vyslal i Dobrovan početnou deputaci. Pěvectvo uspořádalo při té příležitosti svůj čtvrtý sjezd za účasti 212 spolků se 4000 pěvci, kteří zazpívali slavnostní sbor „Praho, Praho, máti měst“.
1869-73
V letech 1869 až 1873 činnost spolku ochabla, protože se někteří členové odstěhovali, jiní zemřeli a mezi nimi i předseda Josef Rob.
1874
V tomto roce se vrátil ze Strenic do Dobrovice učitel Václav Vlach, který se ujal vedení spolku a opět rozvinul jeho činnost. Hlavně byl proveden nábor mezi mládeží. V květnu byla vyslána delegace členů spolku k odhalení pomníku J. Žižky z Trocnova na Přibyslavském poli.
1875
V roce 1875 pořádal Dobrovan koncert, který povzbudil další činnost. Předsedou spolku byl zvolen Fr. Hartmann a sbormistrem učitel Vlach. V této době se zpívaly sbory: „Rekův sen“ K. Slavíka, Malátovy „Zpěvy lidu českého“, „Na Prahu“ od Veita, „Cikáni“ od Vogla a spolek uvedl operetu „Dva sedláci před soudem“.
1876
Po neshodě s členy spolku odstoupil sbormistr Vlach a místo něho nastoupil dobrovický regenschori Ant. Vinš. Jednatelem byl zvolen Št. Šťastný. Dobrovan se v té době věnoval zpěvu církevnímu a účinkoval při církevních obřadech v chrámu dobrovickém i v okolních kostelích. 26. května 1876 v předvečer pohřbu velkého učence Fr. Palackého uctil Dobrovan jeho nesmrtelnou památku smuteční slavností, při níž zazpíval Bendlův sbor „Ve přírodě lůně chladném, Stánek Tobě dala vlast“. Pohřbu se zúčastnila dvoučlenná deputace.
1877
V lednu 1877 se pořádala zábava, jejíž čistý výnos 13 zl. 83 kr. byl odevzdán místnímu chudobinci. Při slavnosti vítání biskupa přednesl Dobrovan sbor K. Bendla „Vůkol v roušku“.
1878
Rakousko obsazovalo Bosnu a Hercegovinu. Bojů se zúčastnilo mnoho českých mužů, kteří zanechali doma rodiny bez prostředků. Ve prospěch těchto rodin vystoupil Dobrovan na koncertu, kde zpíval sbory „Láska k vlasti“ od Jelena, „Věneček z národních písní“ od Vašáka, „Už ho vedou Martina „od Mazánka, „Husitská“ od Pecha a „Pijácká“ od Pauknera.
1879-1881
Předsedou spolku byl až do roku 1881 farář Hartmann. V posledních letech jeho správy spolku byla stále menší návštěva zkoušek, a proto se své funkce vzdává. Totéž činí i A. Vinš.
1882
Někdy v této době se dostal do Dobrovice učitel Ignác Šáfr, jenž s učitelem V. Bukvičkou a účetním cukrovaru A. Schwipplem pilně ve svém bytě nacvičoval zpěv; pak také pořádali zábavy, jež měly dobrou uměleckou úroveň. A. Schwippel byl zvolen novým předsedou a Ig. Šáfr sbormistrem.
1883
V tomto roce se pořádala zábava ve prospěch upravení vánočního stromku chudým školním dětem, při níž zpěvácký spolek přednesl tři mužské sbory „Zamítnuté pozvání“ od Lauba, „Honička“ od Rozkošného a „Na výletu“.
1884
24. května se konala zábava, při níž účinkoval hudební skladatel Josef Paukner a tenorista J. Sejpek. Zpívaly se sbory „Červená voda“ od E. Chvály, „Společná“ od Bendla a „Česká muzika“ od J. Lva. Čistý výnos věnoval spolek na zařízení dětské opatrovny v Dobrovici.
1885-6
Z těchto let se žádná konkrétní zpráva o činnosti nedochovala. Ve zprávě se pouze uvádí, že spolek měl 8 činných členů.
1887
Byl ustaven nový výbor, v jehož čele zůstává A. Schwippel; sbormistrem se stal za Ig. Šáfra, který byl přeložen opět do Strenic, A. Vinš, archivářem a druhým sbormistrem V. Bukvička.
1888
Noví sbormistři A. Vinš a V. Bukvička přivedli spolek tak vysoko, že umělci, jakými byli skladatel Paukner, tenorista Sejpek, koncertní pěvkyně Huttary Poláková a virtuos na housle Vilím se nerozpakovali spoluúčinkovat se zpěváckým spolkem Dobrovan na koncertu 25. března ve prospěch pořízení Smetanovy desky na myslivně v Jabkenicích. Dobrovan zazpíval mužské sbory „Věno“ (Smetana), „Dárek z pouti“ (Bendl) a „Zpěvy lidu českého“ (Malát). 8. září byla pamětní deska B. Smetany v Jabkenicích slavnostně odhalena. O odhalení desky se nejvíce zasloužil právě Dobrovan spolu s domácím ochot, spolkem Hálek. Byla to krásná slavnost, které se zúčastnily kromě Dobrovana i pěvecké spolky „BOLESLAV“ a nymburský „HLAHOL“. Před deskou zazpíval Dobrovan „Slavnostní kantátu“ od H. Pally. Po slavnostní řeči byla deska odevzdána v ochranu lesmistru Jos. Schwarzovi. Na závěr zazpíval opět Dobrovan, a to sbor Tovačovského „Milená má vlasti“. Od této doby putují dobrovičtí pěvci každoročně do Jabkenic, aby se poklonili památce velkého genia.
1889
V květnu se hrála operní parodie o třech jednáních „Kvas krále Vondry XXVI“ ve prospěch místních chudých. Téhož roku byl zvolen nový předseda A. Schwippel, sbormistry zůstávají nadále A. Vinš a V. Bukvička. V tomto roce nacvičil sbor „Čtverylku“ (Bubela), „Žabí kantátu“ (Genea), „Jurka“ (Kunc), „Vínek z národních písní“ (Vašák) a „Tebe v jitřních hodinách“ a „Den Páně“ (Kreizr). 21. července byl uspořádán výlet ke Smetanově desce v Jabkenicích. Zúčastnily se ho ještě spolky „Hlahol“ z Nymburka a „Boleslav“ z Ml. Boleslavi. Před deskou zazpívaly všechny spolky dohromady „Věno“ (Smetana) a „Bývali Čechové“. V oboře pak ještě sbory „U boj“ od Zajče, „Na Prahu“ a „Milená má vlasti“.
1890
I tento rok byl velmi bohatý. Četná vystoupení svědčí o snaze a nadšení všech členů. Dobrovan měl celkem 13 vystoupení, z nichž nutno uvést koncert 15. května, na kterém byla zpívána sóla: Árie knížete z opery „Šelma sedlák“, (Fibich) „Má dívenka jak růže jest“, (Bendl) „Pěvcova prosba“ a „Podivné věci“ a sbory: Sáderman „Švédské svatby“, sbor chasníků z druhého jednání „Prodané nevěsty“ a „Rozmysli si Mařenko“. Největšího uznání zaslouží za svůj pěvecký výkon M. Brožová, M. Hyblerová, J. Šurovský, A. Šilinger a Kern. Na piano doprovázel Josef Vinš. 14. července byl v Nymburce koncert, na kterém se mimo jiné poprvé zpívala píseň Tovačovského „Na vršíčku kaple“. 25. srpna o pondělí posvícenském bylo zazpíváno Křížkovského „Reguiem“. 14. prosince se m. j. zpíval Bendlův sbor „Vše co nitro“ u příležitosti udělení stříbrného kříže s korunou řídícímu Sládečkovi za jeho nepopiratelné zásluhy o školu.
1891
Dobrovan se stal členem Jednoty zpěváckých spolků českých. Je nutno se zmínit o dobrovickém děkanovi a národním buditeli spisovateli Frant. Černohouzovi, kterému byl Dobrovan dvakrát zpívat – 20. května při odevzdání záslužného kříže a za půl roku 8. listopadu na pohřbu. Byla mu m. j. zpívána „Hymna večerní“ a sbor Křížkovského „Není sluhy Páně více“.
1892-3
V tomto období opět dochází ke krisi sboru; návštěva členstva na zkouškách ochabuje, což má za následek opětnou resignaci sbormistra A. Vinše. Po jeho odstoupení se vystřídali ještě sbormistři A. Schillinger a V. Bukvička. Zvláště V. Bukvička hleděl spolek udržet a již 13. 2. 1892 byl uspořádán samostatný koncert(spolek měl 23 mužů a 16 žen).
1894
Obrat k lepšímu nastal v té době, kdy se předsedou spolku stal Fr. Ninger, sbormistrem V. Sládeček a kdy se v Dobrovanu soustředilo více výborných zpěváků. 4. listopadu se konal koncertní večer za spoluúčinkování operní zpěvačky L. Říhové.
1895
Fr. Ninger a učitel V. Sládeček postavili Dobrovan na pevnou uměleckou základnu. A tak v roce, kdy slavil Dobrovan své třicetileté jubileum, byla uvedena s úspěchem Blodkova opera „V studni“. Hrála se třikrát, a to dne 24. a 25. března a pak ještě 29. prosince. Hrálo se na jevišti ochotnického spolku (v nynější zasedací síni MNV) za doprovodu Hodboďovy kapely. Příjem z prvních dvou představení byl 154 zl. 20 kr. (Náklad na režii činil 121 zl. 17 kr. a čistý příjem tudíž 33 zl. 3 kr.) V opeře vystupovali pohostinsky operní pěvci L. Říhová (Lidunka) a A. Balka (Janek).
1896
V tomto roce dosáhl Dobrovan vrcholu své činnosti provedením Smetanovy opery „Prodaná nevěsta“ (pouze s doprovodem klavíru). Operu řídil sbormistr V. Sládeček, režíroval Em. Barcal a Mařenku zpívala operní zpěvačka Zd. Hirschová. Opatrný zapisovatel v jednatelské zprávě uvádí: „Provedli jsme operu tu sice s napětím všech sil, ale zato úplně zdařile. Kritika, jež vyšla z obecenstva, dokázala pravdu mých slov.“ JIZERAN č. 52 ročník XVII. ze 4. července 1896 uvádí:
Provedení Prodané nevěsty zpěváckým spolkem Dobrovan v Dobrovici.
Dobrovice, dvorní opera ve Vídni a Paříž, toť nejnovější etapy vítězného pochodu musy Smetanovy, přinášející všem národům zdroj hudby české. Nechceme pochybovati, že dílo uvedené, vídeňská opera v takové úpravě provede jako to památka slavného mistra zasluhuje: o tem však jsme přesvědčeni, že s větším zápalem a větší láskou nikdy a nikde se tato opera provádět! nebude. Dík laskavosti pana lesmistra Schwarze, který co plnomocnik dědiců Smetanových zpěváckému spolku zdejšímu právo provozovací na tři představení propůjčil, zůstanou 28mý a 29tý červen pro Dobrovici dny velepamátnými a jak širší obecenstvo podnik uvedený posoudilo, toho důkazem, že po oba večery i poslední místečko vyprodáno bylo.
Prodaná nevěsta byla potom ještě dvakráte opakována. Dobrovan vyplnil tak morální příkaz, jež mu dala okolnost, že oba autoři Prodané nevěsty, jak Bedřich Smetana, tak i libretista K. Sabina, Dobrovicko znali. Dobrovicko se stalo Smetanovi domovem a Sabinovi cílem častých návštěv. Výborný a obětavý soubor dokázal pod vedením V. Sládečka nacvičit v tomto roce ještě Smetanovu „Českou píseň“, Bendlův „Zpěv vil nad vodami“ a další sbory Malátovy a Dvořákovy, jež uvedl na svém koncertu 8. prosince. V roce 1896 Dobrovan také poprvé zpíval „Kde domov můj“ při slavnostním otevření jeslí v Dobrovici.
1897
Snad přílišné vypětí sil všech členů Dobrovana při nadmíru těžkých úkolech způsobilo ochabnutí činnosti spolku. Jedině učitelé zůstávají věrni činnosti i spolku, neboť právě v tu dobu učitelka Černá nacvičila staré moravské tance se zpěvy „Královničky“. Při Dobrovanu vzniká smyčcové kvarteto, které poprvé vystoupilo v samostatném koncertu 14. 3. 1897 skladbami Griega, Fibicha, Maláta atd. První společné vystoupení se sborem se uskutečnilo v listopadu téhož roku.
1898-1899
Různá přesídlení způsobila ve členstvu ztráty. Byl přeložen dosavadní předseda Fr. Ninger a sbormistr Sládeček se činnosti vzdal. Novým sbormistrem se stal Karel Suchý a předsedou F. Pejsek, kterého vystřídal v roce 1899 A. Schwippel. Po odchodu K. Suchého do Ml. Boleslavi převzal na krátkou dobu řízení sboru učitel Tvaroh a po něm nastoupil mladý nadšenec Štrégl. 12. 3. 1899 byla ustavena Pojizerská pěvecká župa Hrušková. Dobrovan se zúčastnil prvního pěveckého župního koncertu 18. července v Ml. Boleslavi sborem A. Dvořáka „Vyběhla břízka“ a za svůj výkon se umístil mezi všemi soubory jako druhý. V červnu téhož roku uvedl Dobrovan na svém koncertě poprvé dva dvojzpěvy od A. Dvořáka a sbor dívek z opery Eugen Oněgin P. I. Čajkovského.
1900
Řízení souboru opět převzal učitel Tvaroh, protože J. Štrégl byl přeložen. 8. VII. na II. župním sjezdu v Bělé p. Bezd. zpíval smíšený sbor „Na nebi plno hvězdiček“ (J. R. Rozkošný na slova Vít. Hálka) a mužský sbor spolu s pěveckým kroužkem Čachovice „Probuzení“ (K. Bendl). Sjezdu se zúčastnilo 8 spolků, 263 zpěváků (Dobrovan 25). 27. 5. na koncertě v Dobrovici byla poprvé zpívána Foerstrova „Česká píseň“.
1901
Dobrovan uspořádal v Dobrovici samostatný koncert a 14. července se zúčastnil III župního sjezdu v Mnich. Hradišti spolu s dalšími čtrnácti spolky. K tomuto sjezdu byla uveřejněna výzva:
„Nezištným heslem „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti“ vedeni, podnikají čeští pěvci po léta zábavy nejušlechtilejší. V posledních letech, snažíce se ještě po větším zdokonalení, scházejí se občas ku sjezdům, by hromadně pokusili se prováděti díla, která většího počtu pěvců vyžadují. Skvělou takovou manifestací má býti III. sjezd, letos do Mn. Hradiště položený, kterýž za záštity vlastenecky osvědčené rady městské, slibuje býti novým úspěchem českého pěvectva. Protož přijďte všichni, kdož rádi zpíváte a zpěv český milujete.“
1902
Předseda A. Schwippel opětně získal V. Sládečka jako osvědčeného sbormistra. Přistoupením několika mladých sil, hlavně žen, se zdálo, že bude splněn dovětek Sládečhovy zprávy: „Při svornosti a shodě zajisté zdar nás nemine.“ Dobrovan, který měl v té době 34 členů, uspořádal první koncert v březnu, druhý 16. července na dolem Vinici s kapelou P. Hodbodě a třetí v říjnu. Z nových věcí zpíval: K. Bendl „Křižáci“ a „Svoji k svému“; Křížkovský „Utonulá“ a Malát „Národní písně“. Založeno opět kvarteto (Bešťák, Komárek, Příšovský, Kovář).
1903-1904
V roce 1903 věnoval sbor svému sbormistrovi za zásluhy stříbrem vykládanou taktovku. V listopadu byly uvedeny též mužské sbory A. Dvořáka „Divoká voda“ a „Děvče v háji“. V roce 1904 začala však činnost spolku opět klesat.
1905
Spolek, přestože má 39 členů (20 mužů a 19 žen), je na pokraji rozpadu. Sbormistr V. Sládeček se vzdává funkce, místo něho nastupuje nový ředitel kůru B. Kašpar. Na prosincovém koncertu se zpívaly m. j. některé sbory V. Říhovského. V prosinci se však celý výbor vzdal funkce a byl zvolen výbor nový.
1906
Vedení Dobrovana se ujal V. Sládeček se sbormistrem, nadaným hudebníkem a komponistou, Boh. Kašparem. Neshody vzniklé v letech minulých se těžko překonávaly. Na župním sjezdu v Českém Dubu, který měl zdůraznit, že Český Dub je opravdu český, získal soubor svým vystoupením krásné ocenění. V říjnu byl však B. Kašpar přeložen do Slaného, ale nahradil ho nový ředitel kůru, rovněž nadaný hudebník a komponista, Josef Michálek. Na koncertě v prosinci se zpívaly tyto nové sbory: Vít. Novák „Nesčasná vojna“; K. Bendl: „Pochod Táborů“.
1907
Dobrovan měl 37 členů (14 sopránů, 7 altů, 8 tenorů a 9 basů). V červnu byl uspořádán v Dobrovici koncert ze sborů Bendlových.
1908
Příprava na VIII. sjezd Pojizerské pěvecké župy 21. června v Dobrovici vzbudila veřejný zájem a tím také hojnou účast na zkouškách. Sjezdu se zúčastnily spolky: Ml. Boleslav, Turnov, Mnich. Hradiště, Kosmonosy, Jenišovice, Rovensko, Bakov, Český Dub a Bělá p. Bezd. Společně se zpívaly Bendlovy mužské sbory „Válečná“, „Pijácká“, „Probuzení“ a smíšený sbor „Trojlístek“. Společné sbory řídil sbormistr Dobrovana Josef Michálek. (Celkový příjem 854.49 K, čistý výnos 155.88 K.)
1909-1913
V této době se vystřídali ve funkci předsedy Josef Brož a Václav Čumpelík. Nastává takový pokles činnosti, že na schůzi 1. II. 1910 se uvažuje o zrušení spolku. Byli zvoleni provizorní funkcionáři Húbner a Ing. Chroust.
1914-1919
V březnu 1914 byl zvolen nový výbor v čele s předsedou J. Emingerem, sbormistrem A. Havránkem a jednatelem K. Pošvou. (V té době má výbor 12 mužů a 2 ženy.) Byla obnovena činnost a již 9. května uspořádán hudební večer, na kterém se poprvé zpívalo „Věno“ (B. Smetana) a „Můj první máj“ (Jindřich). Druhý a na dlouhou dobu poslední koncert byl 25. července 1914. Zesnulý sbormistr J.Škubal vzpomíná:
„Jako člen pěveckého spolku Dobrovan jsem začal zpívat v osmnácti letech, v červnu 1914. Již v prvé zkoušce mužského sboru, v tehdejším sálu hotelu „Radnice“, jsem byl okouzlen krásou tohoto večera, kdy jsme nacvičovali Smetanovo „Věno“, Zajcův „U boj“ a H. Pally „České tance“. Soubor řídil A. Havránek. Bylo škoda, že jsme tehdy veřejně vystoupili 25. července, právě v předvečer vypovězení první světové války. Tím nastal konec veškeré činnosti. Většina agilních členů byla povolána na vojnu. Po skončení války někteří zůstali v zajetí a vraceli se domů až roku 1919 nebo 1920, jiní padli v boji (F. Čumpelík, J. Sokola a J. Vokál.).“
1920-1921
V těchto letech se začalo jednat o obnovení spolkové činnosti. Na valné hromadě v únoru 1920 se projednával návrh spojení Dobrovanu s ochotnickým spolkem Dobrovít. Zástupci obou spolků se potom sešli na společné schůzce v březnu 1921, avšak naposled, protože se spojení neuskutečnilo.
1922
Na další valné hromadě v březnu 1922 se sešli ti členové spolku, kteří měli zpěv opravdu rádi a zvolili si za nového předsedu J. Příšovského a za sbormistra MUDr. L. Novotného. Byla to těžká práce, které se ujal nový sbormistr. S trpělivostí lékaři vlastní cvičil hrstku členů, kteří zůstali věrni, zatím co většina zkoušky nenavštěvovala. Proto se také J. Příšovský vzdal své funkce. Převzal ji rovněž dr. L. Novotný. V tomto roce se Dobrovan zúčastnil župního sjezdu v Mnichově Hradišti a sám uspořádal v listopadu „Cecilskou zábavu“. Koncem roku byl stav členstva 60 (32 muži a 28 žen).
1923
V dubnu byl uspořádán koncert za spoluúčinkování řídícího učitele z Dol. Slivna Josefa Svárovského, Josefa Sýkory z Ml. Boleslavi a městské hudby A. Horálka. Byly zpívány sbory: „Polní cestou“ (Foerster), „Prsten“ (A. Dvořák) a „Balada o české hudbě“ (J. Klička). Dobrovan spoluúčinkoval ještě na akademii místních sportovců, na oslavách Husových a s Dobrovítem v operetě „Píseň mládí“.
1924
Na tento rok připadlo stoleté výročí narozenin B. Smetany. V Jabkenicích byl odhalen jeho pomník, při čemž zazpívala pěvecká župa a s ní i Dobrovan „Věno“, „Modlitbu“, „Heslo“ a „Českou píseň“. Slavnostní řeč pronesl universitní profesor Zdeněk Nejedlý. Kromě účasti v Jabkenicích uspořádal Dobrovan v Dobrovici vlastní slavnost spolu s nymburským Hlaholem. S divadelním spolkem Dobrovít byla nastudována a provedena opereta „Slovácká princezna“, která pro značný úspěch byla ještě dvakrát opakována.
1925
Rek 1925 znamená v životě spolku stagnaci. Činnost byla minimální, pouze v červnu byl uspořádán zahradní koncert.
1926
Slavnosti, spojené s národopisnou výstavou v Dobrovici, byly po tři týdny svátkem celého kraje. Při zahájení zazpíval Dobrovan řízený dr. L. Novotným Zichovu „Modlitbu na Řípu“ a Prousův „Chorál Čechů“. O výstavě byla sehrána Dobrovanem a Dobrovítem Tylova hra „Fidlovačka“. Mimořádné výkony dobrovických ochotníků a pěvců byly plně oceněny přítomným předsedou Čsl. obce pěvecké Lubošem Jeřábkem, universitním profesorem Jakubcem a mnoha jinými návštěvníky našeho města. Řízením Dobrovana při Fidlovačce se poprvé veřejnosti představil nadšený hudebník, dirigent Josef Škubal, který později po odstoupení nemocného dr. L. Novotného, byl zvolen jeho novým sbormistrem.
1927
Novým předsedou Dobrovana byl v roce 1927 Karel Jonáš. Dík sbormistru Škubalovi se spolek úspěšně zúčastnil župního sjezdu v Ml. Boleslavi, kde byla Dobrovanu předána starostou tehdejší POČ dr. Lubošem Jeřábkem zlatá medaile za 62 letou činnost. V roce 1927 měl Dobrovan celkem 17 vystoupení. Zájezd do Hrádku n. Nisou vykonal Dobrovan ve prospěch menšinové jednoty.
1928
V tomto roce měl Dobrovan méně vystoupení než v předcházejícím, protože se pilně připravoval a pak v počtu 48 členů se zúčastnil kulturního svátku, velkého festivalu pěvectva v Praze. Zpíval rovněž na Smetanových oslavách v Jabkenicích, kde byla v přírodě uvedená „Prodaná nevěsta“.
1929
Na sjezd všeslovanského pěvectva v Poznani jel předseda K. Jonáš a sbormistr J. Škubal. Spolek se pilně připravoval k velkým župním oslavám na počest 65 let trvání spolku v roce 1930.
1930
Na valné hromadě 23. ledna 1930 byl zvolen starostou učitel Josef Merell. Jako každý rok, tak i v tomto roce byla pořádána maškarní merenda.
Pětašedesátileté výročí trvání spolku oslavil Dobrovan 7. a 8. června při župním sjezdu v Dobrovici, při kterém účinkovalo 320 pěvců. Při slavnosti byl rozvinut nový prapor. Program byl rozdělen do 2 dnů. V sobotu večer byla slavnostní akademie, jejímž vyvrcholením bylo provedení Béllovy kantáty „Svatba Jánošíka“, kterou pod taktovkou sbormistra Škubala přednesly pěvecké soubory Dobrovan a Boleslav. Druhý den se pak konala župní schůze a koncert, zakončený Smetanovou „Českou písní“.
1931
Sbormistr Josef Škubal se vzdává své funkce ze služebních důvodů a místo něho byli zvoleni Josef Kovář a učitel Jan Kern. Mimo jiné se spolek zúčastnil akademie v Turnově.
1932
Na místo sbormistra se vrátil opět Josef Škubal. Spolek se zúčastnil župního sjezdu v Č. Lípě, zpíval při odhalení pomníku v Nepřevázce, s úspěchem koncertoval v Mnichově Hradišti a 5. června zpíval při otevření dobrovické sokolovny.
1933
Předsedu spolku J. Merella vystřídal opět Karel Jonáš. 7. května byl uspořádán samostatný „Večer české písně“, který se pro velký úspěch opakoval v Luštěnicích. O tomto „Večeru české písně“ řekl J. Franěk ve své řeči přednesené v roce 1940:
„Velmi bohatý a umělecky hodnotný program, úspěšně provedený, byl hlavně úspěchem dirigenta Josefa Škubala. Tomuto vzornému dirigentu se podařilo od samého počátku jeho činnosti soustředit kolem sebe dostatek mladých sil, jímž věnoval všechen svůj čas a těleso zhnětl podle potřeby a své vůle v jeden z nejlepších venkovských zpěváckých spolků, dopřávaje mu nejenom radosti z úspěchů, nýbrž pořádáním častých výletů, zájezdů a hudebních zábav poskytoval mu příležitost k zábavě. To jest také ono tajemství jeho nepopiratelných úspěchů a zásluh o rozkvět spolku, což ještě podporovala jeho obratnost v získávání podporovatelů spolku. Dirigent J. Škubal nevynechal žádné příležitosti, všude se svými zpěváky si vydobýval první místo a nebylo slavnosti doma a v okolí, při které by nespoluúčinkoval a sborovým zpěvem nezvýšil její lesk.“
V roce 1933 se členové Dobrovanu zúčastnili velké manifestace na Mužském na protest proti útlaku Lužičanů v Německu.
1934
Tento rok je poznamenán bohatou činností spolku. S pěveckým spolkem Boleslav pořádal v květnu Dvořákovy a Smetanovy oslavy. Dobrovan vystoupil s velkým úspěchem též v Českém Dubu a na konec roku uvedl ještě operetu.
1935
Dobrovan se zúčastnil župní manifestace v Osečné a v červnu pod hradem Bezděz. Činnost byla slabší.
1936
V srpnu se konal koncert, na kterém byly m. j. zpívány písně Dr. O. Zicha. Dobrovan se stal zakládajícím členem Smetanova domu v Jabkenicích. (Bylo podmíněno zaplacením 1000 Kč.) Zúčastnil se manifestací v Náhlově a v Klášteře n. J.
1937
Předsedu K. Jonáše vystřídal Vratislav Richter. V tomto roce spolek konečně získal vlastní piano značky Wirth. V dubnu byl uskutečněn „Pěvecký a orchestrální koncert“. Na koncertě byla poprvé zpívána „Jarní romance“ (Zd. Fibich). Sóla zpívali Ing. Vilím a Zd. Hozáková, která byla v následujících letech úspěšnou sólistkou Dobrovana. Další samostatný koncert byl uspořádán pro hraničáře v Mimoni; zpívaly se sbory Smetanovy, Dvořákovy, Foerstrovy, Zichovy, Jindřichovy a Fišerovy. 13. června byla slavnostně otevřena Smetanova myslivna v Jabkenicích. Slavnost zahájila a ukončila Pěvecká pojizerská župa zazpíváním Smetanových sborů za řízení sbormistrů Fr. Trhoně, Jindřicha Tancibudka a Josefa Škubala.
1938
V květnu spoluúčinkoval spolek na koncertu župy v Nymburce, kde bylo vzpomenuto dvacetiletého trvání naší národní samostatnosti. Jak všichni víme, bylo to již vlastně v předvečer druhé světové války. Zamýšlený koncert, jehož čistý výtěžek chtěl Dobrovan věnovat na obranu státu, se nemohl pro karanténu a pro další okolnosti uskutečnit. V roce 1938 Dobrovan účinkoval v 16 vystoupeních.
1939
Na valné hromadě v lednu byl zvolen novým předsedou spolku učitel Jan Dytrych. V roce 1939 okupovaly naši zemi hitlerovské hordy, národ se octl ve velkém nebezpečí. Dobrovan byl postaven před dilema: zpívat či nezpívat. Členstvo se rozhodlo pokračovat ve své činnosti a rozhodnutí to lze považovat za jedině možné. Ukázalo se, že i v tak těžkých chvílích se může bojovat zpěvem, národní písní, která povzbuzovala a posilovala. A ani v nejtěžších podmínkách existence se Dobrovan nezpronevěřil tomuto svému poslání. Během roku bylo uspořádáno pět samostatných koncertů (Dobrovice, Dol. Bousov, Krnsko, Rožďalovice, Bělá p. Bezd.) Na těchto koncertech se zpívala m. j. „Utonulá“ (Křížkovský). V té době měl Dobrovan 59 činných členů.
1940
Tento rok je poznamenán přípravami a vyvrcholením oslav 75 letého trvání spolku. 28. dubna byl uspořádán samostatný koncert v Dobrovici, který dopadl dobře, až na velmi slabou účast obecenstva. 2. června se konala slavnostní valná hromada za účasti četných hostí z okolních spolků a starosty pražského Hlaholu Václava Vydry. Po úvodním Bendlově „Zpěvu slavnostním“ pronesl dlouholetý člen J. Franěk slavnostní řeč a podal tak krásným způsobem historický přehled o vývoji, činnosti a životě spolku. Jeho řeč je uložena v městském archivu. Slavnost byla ukončena koncertem za spoluúčasti nymburského Hlaholu a boleslavského Boleslava.
1941
V květnu uspořádal Dobrovan písňový koncert ze skladeb Ant. Dvořáka v rámci jeho 100letého výročí narození. Účinkoval smíšený sbor za doprovodu orchestru. Sólově zpívala bývalá členka olomoucké opery Soňa Svatošová. Jelikož činnost spolků byla nacisty potlačována stále silněji, pořádal Dobrovan alespoň společné výlety do ledeckých a ovčárenských lesů.
1942
Začátek roku začal smutně. Zemřeli zasloužilí členové Dobrovana: učitel J. Merell, Stanislav Brož a Jaroslav Kovář. Uskutečnil se koncert v Dobrovici a Žerčicích.
1943
Předseda spolku Jan Dytrych, člen Josef Červinka a další občané Dobrovice byli nacistickými okupanty persekuováni. Do čela spolku byl zvolen Ing. Václav Stříbrný. Mimo koncert smíšeného sboru a orchestru na dolení Vinici, byl uspořádán ještě koncert Malátových písní u příležitosti stého výročí jeho narozenin. Byl založen dětský sbor. Spolek má 55 činných členů.
1944
Na počest výročí narození B. Smetany byl uskutečněn koncert z tvorby Smetanovy nejprve v Luštěnicích, potom v Dobrovici a v Semčicích. Účinkoval smíšený sbor, dětský sbor a orchestr, v Dcbrovici pak ještě boleslavský Boleslav a nymburský Hlahol. O Bedřichu Smetanovi přednášel Ing. Fr. Knor. Mocně zapůsobil čtyřicetičlenný dětský sbor, který přednesl „Ukolébavku“ z Hubičky a poutní píseň z opery „Tajemství“. S pojizerskou župou se Dobrovan zúčastnil v dubnu koncertu v Ml. Boleslavi a v červnu v Jabkenicích, kde na závěr oslav byla zpívána „Česká píseň“ pod taktovkou Josefa Škubala.
1945
Dočkali jsme se vítězství, přišla Sovětská armáda, rodil se nový společenský řád. Činnost spolku vzrůstá. Celkem 21 vystoupení vykazuje Dobrovan v roce 1945. Již 10. května zpíval na pohřbu padlých dobrovických chlapců, 24. května na schůzi veškerého občanstva a 31. května na večeru sovětských důstojníků. 7. července oslavil Dobrovan 80 let trvání spolku koncertem, na kterém měl slavnostní projev Dr. F. Vaněk z Dolního Bousova.
1946
V únoru odchází předseda Ing. V. Stříbrný. Novým předsedou byl zvolen opět Jan Dytrych, který se vrátil po osvobození z koncentračního tábora. V prvém svém proslovu vyzdvihl význam a sílu české písně, která posilovala zvláště vězně v nacistických věznicích a táborech. V tomto roce byla opět velká činnost. Dobrovan měl celkem 21 vystoupení při různých příležitostech. Na samostatném koncertu 28. května se zpívaly sbory Smetanovy, Foerstrovy, Bendlovy a Jeremiášovy. V září se spolek zúčastnil župního festivalu v Liberci, kde účinkovalo 400 pěvců a velký symfonický orchestr. Českou píseň Foerstrovu řídil sbormistr Dobrovanu Josef Škubal. V prosinci zazpíval Dobrovan naposled svému zasloužilému funkcionáři Karlu Jonášovi. Stav činných členů na konci roku je 34.
1947
Na valné hromadě 10. ledna byl zaznamenán značný pokles počtu činných členů, takže není možno pořádat samostatné koncerty. Z největší části příčinou poklesu počtu členů je odstěhování a pak úmrtí. Po bohatých letech činnosti, nastává opět krise spolku. Přesto však spolek žije a zúčastňuje se oslav v Jabkenicích, župního koncertu v Ml. Boleslavi a vyměňuje si vzájemnou návštěvu s pěveckým souborem Foerster z Benátek.
1948
V březnu, na výroční schůzi, konstatuje předseda spolku bolestný nedostatek členů z řad mládeže. Je to začátek problému, který se začíná v té době projevovat ve všech spolcích. Na schůzi za dlouholetou činnost obdrželi
Čestný odznak za víc jak 10letou činnost členové: Marie Čumpelíková (23 let), Jaroslava Kořinková (21), Marie Koťátková (21), František Krupka (23), Rudolf Mikule (26), Josef Červinka (23), Karel Škubal (20), Jan Dytrych (23).
Stříbrnou medaili za více jak 25letou činnost členové: Josef Škubal (35 let), Karel Pošva (38), Jaroslav Fadrhonc (35) a Vojtěch Hlaváč (35).
V červnu pořádal Dobrovan již opět samostatný koncert, který měl úspěch. Dobrovan spoluúčinkoval též na slavnostním vystoupení pěvectva u pomníku B. Smetany v Jabkenicích. Oslavy zahájil univ. profesor Zd. Nejedlý. Zpívalo 400 pěvců a hrál orchestr Národního divadla. Píseň svobody řídil sbormistr Dobrovana. V roce 1948 měl Dobrovan celkem 9 vystoupení.
1949
Rok 1949 je na činnost bohatý. Dobrovan zpíval pod taktovkou Škubalovou na koncertě v Sobotce, v Benátkách, v Březně a v květnu pak v nově obnovené dobrovické sokolovně. Účinkoval 44 členný smíšený sbor, 40 členný orchestr a národní umělec Ed. Haken. Zpívaly se sbory ze Smetanovy Hubičky a Braniborů v Čechách, Pravečkův „Rodný kraj“, „Bělohradské zvony“ Jana Maláta a sbor z opery Ant. Dvořáka Rusalka. Sólo vodníka zpíval Ed. Haken. V červnu se Dobrovan zúčastnil župního sjezdu v Sedmihorkách.
1950
Na valné hromadě 19. března předseda spolku Jan Dytrych vzpomíná:
„85 letého výročí založení spolku, vzpomíná všech jednotlivých nadšenců, kteří dobrovolně věnovali své volné chvíle tak krásnému poslání jako je zpěv písní a sborů našich nejlepších skladatelů. Vzpomíná zlých dob protektorátu a k současné době výstižně podotýká, že spolek žije v dobách plných změn a rodících se nových názorů. Tyto změny mají vliv nejen na všechny obory lidské práce, ale i ve zpěvu a hudbě se setkáváme s novými názory, která se týkají nejen obsahu, pojetí a způsobům přednesu, ale jsou zaměřeny i k podstatným změnám sociálním. Tyto všechny vlivy se odrážejí i na životě spolku a jeho společenském začlenění“
Dobrovan zpíval na sjezdu ve Varnsdorfu (sbormistr Škubal řídil „Modlitbu na Řípu“), v Chrastavě u Liberce a na slavnosti v Jabkenicích. K pátému výročí osvobození Československa Sovětskou armádou a ke svému 85letému jubileu pořádal Dobrovan 7. května koncert za spoluúčinkování mladoboleslavské filharmonie. Byla zpívána m. j. „Jarní romance“ (Zd. Fibich) se sólisty Zd. Jonášovou a Ing. Hamplem.
1951
Rok 1951 znamená podstatnou změnu v životě spolku. Dne 28. května na výborové schůzi závodní rady ROH cukrovaru byl pěvecký spolek Dobrovan začleněn do Rudého koutku ROH cukrovaru a rafinerie cukru, n. p. Dobrovice. Tím se Dobrovanu dostává pevná hmotná základna, takže se může věnovat bez obav zpěvu. Řada členů se však aktivně zapojila do veřejného života a z nedostatku času navštěvovala zkoušky velmi málo, nebo vůbec ne. Soubor byl oslaben, neschopen samostatných akcí. Začal proto s nácvikem národních písní s hudebním doprovodem. Následují roky, kdy je činnost souboru minimální, ale členové, kteří mají zpěv opravdu rádi, vytrvávají a skutečně se dočkali doby lepší. V červnu se Dobrovan zúčastnil vystoupení k oslavě Ant. Dvořáka v Sychrově a v září v Železném Brodě.
1952
Dobrovan zpíval na Družstevním dnu v Dobrovici „Dovoznou“ a Smetanovu „Píseň svobody“. Bylo natáčeno a vysíláno rozhlasem.
1953
Dobrovan a Osvětová beseda v Dobrovici uspořádaly koncert mladoboleslavské filharmonie z děl L. van Beethovena. V květnu se soubor zúčastnil odhalení pomníku B. Smetany v Mladé Boleslavi. V listopadu byl uspořádán v Dobrovici „Večer písní“ – účinkoval pouze ženský sbor.
1954
Období malé činnosti pokračuje. Soubor se zúčastňuje župních vystoupení v Jabkenicích, v Litomyšli a v Sychrově.
1955
Počet členů roste, koncem roku je činných členů 30 (17 mužů a 13 žen). V Dobrovici, v Úhercích a v Semčicích byly uspořádány večery národních písní. Zpíval smíšený sbor za doprovodu hudby.
1956
V roce 1956 měl Dobrovan pouze jediné samostatné vystoupení v Seleticích. Na „Večeru písní a hudby“ zpíval opět smíšený sbor a hrál hudební soubor, který až do dnešní doby spoluúčinkuje téměř na všech vystoupeních. Dobrovan zpíval ještě v Jabkenicích a na župním vystoupení v Sychrově.
1957
Počet činných členů vzrostl na 19 žen a 19 mužů. Vystoupení bylo celkem 8. V únoru a v květnu se Dobrovan zúčastnil krajské soutěže souborů ROH v Rakovníce, kdo čestně obstál, a v Berouně, kde se umístil na prvém místě. 9. června zpíval Dobrovan na koncertu krajské pražské oblasti na stadiónu v Kolíně. Účinkovalo 800 pěvců Sbor Ant. Dvořáka „Napadly písně“ řídil sbormistr Josef Škubal. Koncertu byl přítomen president Československé republiky Ant. Zápotocký. V červnu se pak koncert opakoval v Kostelci nad Černými lesy pod názvem „Svátek pěvců”.
1958
Počet členů je 21 žena a 19 mužů. Činnost se opět zlepšuje. Dobrovan účinkuje na různých kulturních večerech, více však pouze ženský sbor. Při oslavách 400 let povýšení Dobrovice na město byl uspořádán koncert spolu s nymburským Hlaholem, boleslavským Boleslavem a filharmonií. Na koncertu zpívali: člen Národního divadla Eduard Haken a dobrovická rodačka Soňa Cypriánová – Rudišová. Orchestrální předehry řídil rovněž dobrovický rodák pplk. Jan Fadrhonc. V srpnu se Dobrovan zúčastnil pěveckého festivalu v Kolíně a uspořádal „Večer písní a hudby” v Dětenicích.
1959
A podobně pokračuje Dobrovan ve své činnosti i v roce 1959. Zpívá v Loučeni na MDŽ, účinkuje 9. května v Dobrovici na koncertu Československého červeného kříže (sólista MUDr. Novotný), v červnu se zúčastňuje koncertu spojeného pěvectva pražského kraje v Benátkách (účinkovalo 700 pěvců), zpívá při oslavě 42. výročí Říjnové revoluce a konečně pořádá koncert na ukončení Měsíce československo-sovětského přátelství (účinkoval smíšený a dětský sbor s orchestrem).
1960
Pěvecký soubor dobrovických pionýrů, který připravoval a řídil sbormistr J. Škubal, zvítězil v okresní soutěži mládeže a v Praze mezi 24 nejlepšími soubory kraje se umístil jako třetí. Zakončení soutěže dětských souborů se konalo v Sladkovském sále Obecního domu v Praze. Úspěch malých zpěváků mohl být pýchou sbormistra Škubala, který školení mladých věnoval mnoho hodin svého času i velkou trpělivost. V dětském souboru zpívalo 36 dívek a 3 chlapci. V tomto roce měl Dobrovan celkem 7 vystoupení, ponejvíce za spoluúčasti dětského sboru. Stav členů byl 20 žen a 18 mužů.
1961
Soubor poprvé zajíždí do lázní Poděbrad, kde zpíval v sále lázeňské kolonády; při dalších vystoupeních i v lázeňských domech. Pacienti velmi vřele soubor vítali a vzpomínali na Dobrovan ve svých dopisech:
„Vážení soudruzi!
My, pacienti lázní Poděbrad, vřele děkujeme touto cestou Vašemu pěveckému a hudebnímu souboru, který nás 22. 6. t. r. svým mistrovským vystoupením celý večer obveseloval. Současně děkujeme s. dirigentovi Škubalovi za jeho nenucené a milé chování při řízení jeho krásného souboru. I když je to soubor amatérský, máme za to, že se může směle řadit mezi soubory profesionální. Ještě jednou zdravíme a přejeme mnoho úspěchů našim milým hostům, kteří Váš závod takto krásně representují.“
V únoru byl uspořádán v Semčicích „Večer zpěvu a hudby“, na kterém účinkoval ženský sbor s orchestrem právě tak, jako na koncertu Československého červeného kříže v květnu. V červnu zpíval Dobrovan na oslavách 130 let trvání cukrovaru, zúčastnil se Festivalu pěvců pražského kraje v Benátkách a v říjnu oslav 100 letého trvání pražského Hlaholu (na této oslavě zpívalo 1200 pěvců a hrál 100 členný orchestr).
1962
Po dlouhých letech (21 let) odstoupil z funkce předsedy pro pracovní zaneprázdnění obětavý člen souboru Jan Dytrych. Novým předsedou byl zvolen Ing. Fr. Hruška. Porota okresního kola STM udělila sbormistrovi Jos. Škubalovi za obětavou hudebně-organizační práci a výchovu mladé hudební pionýrské generace čestné uznání. Dobrovan účinkoval ve Smilovicích na výroční schůzi JZD, v Dolním Četně na večeru k MDŽ, v Dobrovici k 45. výročí Říjnové revoluce, na oslavách SČSP v Mladé Boleslavi a znovu v Poděbradech, kde soubor získal popularitu a kam je každý rok zván k několika vystoupením pro pacienty. V květnu se Dobrovan zúčastnil oslav stoletého trvání pěveckého spolku Bojan Brandýských strojíren v Brandýse n. L. – byl to velmi pěkný večer.
1963
Dobrovan vystoupil na veřejnosti celkem dvanáctkrát. Můžeme říci, že již tradičně třikrát v Poděbradech, v Jabkenicích na „Pěveckém máji“ spolu se soubory z Benátek, Bakova, Mnich. Hradiště a Mladé Boleslavi, dvakrát v Milovicích (podruhé ženský sbor s armádním souborem a symfonickým orchestrem), v říjnu pak v Kosmonosích u příležitosti 50 let trvání města. O tomto vystoupení psala „Zář“ 14. XI. 1963:
„Zšeřelý sál, plný pozorného ticha. Na jevišti 41 lidí. Jsou to učitelé, dělníci, úředníci, zkrátka lidé nejrůznějších povolání, kteří žijí v malém městečku, několik kilometrů od centra okresu. Osmnáct žen, třináct zpěváků a deset hudebníků tlumočí krásu hudby a vroucí cit objevený v písni. Sedíš v sále a prožíváš nadšení skupinky lidí, kteří se s velkou láskou věnují hudbě a zpěvu . . .“
1964
V těchto dobách dosahuje třicetičlenný pěvecký soubor s desetičlenným orchestrem pod vedením sbormistra Josefa Škubala velkých úspěchů hlavně přednesem našich lidových písní. Zpívá se hlavně v širokém okruhu Dobrovice: v březnu na koncertu v Dolním Bousově, v Dobrovici na večeru pro vojsko a na večeru Československého červeného kříže, v Poděbradech na kolonádě a v prosinci v Semčicích na „Večeru písní a hudby“ na ukončení Měsíce československo-sovětského přátelství. V červnu začal soubor s přípravou na své stoleté výročí.